Inspirace

Inspirací jsou pro nás především děti samotné. Pokud bychom, ale měli vybrat některé z metod, které používáme a baví nás, byly by to Montessori, sebeřízené vzdělávání, učení venku a samozřejmě škola hrou. Na Montessori nás baví hlavně zařazování věcí do širšího kontextu, používáme tento systém i pro rozdělení jednotlivých předmětů a samozřejmě používáme geniální Montessori pomůcky, díky nimž je i mnohá komplikovanější látka zábavou. Venku se snažíme být, co to jde. Neznáme totiž nic zdravějšího než prožít dětství na čerstvém vzduchu a sluníčku. Les, louka a zahrada jsou pro nás tou ideální studovnou. Aplikované prvky sebeřízeného vzdělávání nám pomáhají zažehnout v dětech jiskru, vnitřní motivaci a touhu po objevování a zkoumání. To že veškerá výuka probíhá hravou formou je samozřejmost, učení je převážně dobrovolné, takže je jasné, že aby děti dělaly věci, které jim předkládáme musí je především bavit.

Dobrovolnost

Jak jsme již zmínili, učení v naší škole je dobrovolné. Povinné jsou pouze ony tři zmiňované 15 minutové ukázky. Poté je tu rámec činností a pravidla, která se dodržují, proto abychom neomezovali ostatní v jejich svobodě. Pedagogové mají pro děti připravenou pestrou nabídku aktivit. Ale v zásadě si děti mohou sami volit, čemu se budou věnovat. To velmi podněcuje jejich chuť k práci a učení a umožňuje naplňovat jejich potřeby. 

Individualita

Každé dítě je jiné. Má své tempo. Své silné a své slabé stránky. Každé má svůj čas, ve kterém dozraje k porozumění daného učiva. Proto předkládáme danou látku různými způsoby a opakovaně v různý čas. Každé dítě má možnost pochopit látku způsobem a v čase, který mu vyhovuje. Individuální přístup považujeme za základ zdravého vzdělávání. 

Spolupráce mezi dětmi

Věková různorodost je pro nás velmi důležitá. Proto jsou ve škole děti od první do páté třídy společně. Mohou si tak vzájemně pomáhat, učit se jeden od druhého a inspirovat se. Zažít sami sebe v různých rolích. Mladší děti vidí, co se učí starší a tím dostávají mnohem více zajímavých podnětů. A starší se zase zcela přirozeně dostanou k opakování látky, kterou si už kdysi osvojili a tím si jí upevňují. 

Spolupráce s rodiči

Škola původně vznikla jako komunitní platforma pro rodiče a děti na domácím vzdělávání. Rodiče jsou proto škole velmi blízko. Důležitá je pro nás dobrá komunikace, vzájemná spolupráce, podobné naladění a vítána je i vlastní invence ze strany rodičů. Rodiče budují vztahy s pedagogy i mezi sebou. Mohou částečně ovlivňovat chod i směřování školy, a to třeba nejrůznějšími návrhy na společných schůzích. Považujeme za nezbytnou individuální komunikaci s rodiči ohledně vedení jejich dětí.

Věci výše zmíněné mohou někomu znít až příliš idylicky a vyvolat oprávněnou otázku: "Zvládnou se děti v takové škole naučit to, co udávají klasické osnovy?" Odpovíme, ale nejprve položíme také pár otázek: "Zvládnou se to naučit a nezapomenout všechny děti v klasických základních školách? Má škola přebrat veškerou zodpovědnost za vzdělávání vašeho dítěte?" A v neposlední řadě "Je vše, co udávají klasické osnovy, skutečně důležité umět?" Možná, že to, jak si odpovíte na tyto otázky, vám napoví, zda bude Škola Jasan pro vás a vaše dítě to pravé ořechové.

A teď už ta slibovaná odpověď. Věříme, že ano. Přispívá k tomu totiž jeden důležitý faktor, a tím je vnitřní motivace a chuť do učení, která je v naší škole podporována. 

Co se učíme

Děti se učí číst, psát, počítat. Učí se o sobě a o světě, ve kterém žijí. Bádají, zkoumají a rozvíjejí svoje talenty. Umělecká a pohybová složka prostupuje školní dny zcela přirozeně a v hojné míře. Obsáhneme s dětmi vše, co stanovují klasické školní osnovy, a při mnohých činnostech jdeme až za jejich horizont. Stejně a možná i více důležité nám ovšem připadá, aby se děti učily komunikaci, sociálním dovednostem a péči o vztahy. Učily se rozumět samy sobě a vyjadřovat své emoce a potřeby. Učily se zodpovědnosti a ohleduplnosti. Dělaly si zdravé návyky a správně pečovaly o své tělo. Budovaly si zdravé sebevědomí a pozitivní přístup k životu. Zasazovaly věci do širšího kontextu a věděly, jak je využít v praktickém životě. Vedeme děti k tomu, aby byly samostatné, samy nacházely řešení nejrůznějších úkolů a logicky uvažovaly.

Partnerský přístup

Pedagogové jsou dětem především partnery, průvodci a kamarády. Budují si s nimi zdravý respektující vztah prostoupený vzájemnou úctou. 

Hodnocení

Děti vedeme převážně k sebereflexi. K tomu prakticky slouží sešity, ve kterých si každý sám zaškrtává, s jakou látkou už se seznámil a jakou měrou jí rozumí. Dítě může dostat konstruktivní zpětnou vazbu od pedagoga, pokud o ní stojí. Nikdo nikoho nehodnotí známkami ani odměnami. Dítě může zažít úspěch pokaždé když zjistí, že se v něčem zlepšilo nebo posunulo. Děti se tak neučí kvůli známkám, ale hlavně proto, že je učení baví. 

Pohyb a hra

Dítě je synonymem pohybu. Věříme, že tato potřeba je pro dětský vývoj velmi důležitá. Přijde nám zcela přirozené umožnit dětem tuto potřebu naplňovat. Při vysvětlování nějakého učiva nebo práci s pomůckou sedíme na zemi. Když si dítě chce sednout do lavice s nějakou samostatnou činností, má samozřejmě tu možnost. Zbytek času mohou děti naplňovat svou potřebu pohybu s respektem k okolí dle svého uvážení. Stejně důležitý je i prvek hry. Dnes a denně můžeme pozorovat jak hra, kterou si děti samy vymyslí je rozvíjí a učí často stejně dobře jako aktivita, kterou předloží dospělý. A proto i dětská hra má v naší škole dostatek prostoru. 

Čas a efektivita

Škola probíhá tři dny v týdnu, tento koncept vznikl po vzájemné domluvě pedagogů a rodičů. A to na základě přesvědčení, že pro školní výuku je to doba naprosto dostatečná, že důležité je, aby děti trávily dostatek času i se svými rodiči a že by se děti měly věnovat v hojnější míře i jiným věcem, než je škola.